Stari Grad

Stari Grad na Hvaru vznikl na místě řecké kolonie Faros založené ve 4. století př. n. l. a patří k nejstarším městským sídlům na východním pobřeží Jadranu. V centru se nachází Tvrdalj Petra Hektoroviće, renesanční opevněné letní sídlo s rybníkem a zahradou, zatímco náměstí sv. Štěpána, dominikánský klášter a kostel sv. Rocha uchovávají pozdější historické vrstvy. Za městem se rozkládá Starigradská pláň, kulturní krajina zapsaná v roce 2008 na seznam světového dědictví UNESCO. Systém rozdělení pláně na geometrické parcely pochází z řeckého období a zachoval se díky kamenným zídkám nasucho a cestám po více než dvě tisíciletí. Vinná réva a olivovníky jsou na pláni stále klíčovými plodinami, takže status UNESCO se nevztahuje k ruinám, ale k živé zemědělské krajině. Stari Grad je také důležitým trajektovým přístavem Hvaru, a proto často slouží jako první kontakt cestovatelů s ostrovem. Antický Faros zanechal stopy městských hradeb a archeologické vrstvy u dnešního Stari Gradu, takže řecké dějiny lze číst nejen na pláni, ale i v samotném sídle.

Stari Grad se rozkládá na dně hlubokého zálivu na severní straně Hvaru, mezi městským nábřežím a úrodnou rovinou, která se otevírá směrem k Vrbosce a Jelse. Právě vztah přístavu, kamenných uliček a Starigradské pláně jej odlišuje od města Hvar na jižním pobřeží ostrova. UNESCO zapsalo Starigradskou pláň v roce 2008 jako kulturní krajinu, v níž je stále patrné řecké geometrické rozdělení půdy ze 4. století př. n. l. Vinice, olivové háje, suché kamenné zídky a kamenné přístřešky pokračují v zemědělském využívání prostoru starém přibližně 2 400 let. Město proto nejlépe funguje jako kombinace pěšího poznávání historického centra, koupání v dlouhém zálivu a cyklistických výletů do pláně.