Belica

Belica je međimurská obec mezi horní a dolní částí župy, její nejvýraznější identita však vyrůstá z roviny a pěstování brambor. Po druhé světové válce se místo stalo známým právě touto plodinou a pěstitel z Belice Stanko Premuš byl v roce 1955 vyhlášen šampionem na republikové zemědělské výstavě v Záhřebu. Toto dědictví začalo v roce 2025 vykládat Muzeum brambor na adrese Ljudevita Gaja 23, oválná stavba navržená jako slupka vystupující ze země. Prostor o rozloze 150 metrů čtverečních slouží výstavám, vzdělávání, veletrhům a prezentaci místních výrobků. Druhou hlavní osou obce je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie: byl postaven v gotickém stylu ve druhé polovině 13. století a dnešní podobu získal v roce 1598. První známá zmínka o Belici pochází z roku 1256, zatímco bronzový depot objevený v roce 1964 při přípravě pozemku pro místní cihelnu dokládá mnohem starší přítomnost lidí. Belica tak na krátké procházce spojuje středověký kostel, průmyslový příběh hlíny a současnou prezentaci brambor jako místního symbolu.

Belica leží na styku Horního a Dolního Međimurje, převážně na mladé pleistocenní terase východně od Čakovce. První známá písemná zmínka o místě pod názvem Terra Beosvola pochází z roku 1256 a farnost je zmiňována v roce 1334. Hospodářský příběh Belice utvářely dvě suroviny: hlína, kterou místní cihelna zpracovávala od počátku 20. století do počátku 80. let, tedy do období kolem roku 1980, a brambory, díky nimž se vesnice proslavila po druhé světové válce. Na pozemku připravovaném pro cihelnu byl v roce 1964 nalezen depot srpů, seker, zbraní a surového bronzu z 11. století před Kristem. Dnešní identitu Belice dále označují Muzeum brambor a květ bramboru na obecním znaku.