Podgorač

Podgorač je slavonská obec v západní části Osijecko-baranjské župy, ležící na silnici mezi Našicemi a Đakovem. Písemné prameny ji poprvé zmiňují v roce 1299 a na konci 14. století byla tržním městečkem a sídlem panství s pevností známou jako Pogar nebo Pogarach. Osmanská armáda místo dobyla kolem roku 1530, načež se Podgorač stal sídlem nahije v Požežském sandžaku. Po osvobození v roce 1687 byl začleněn do panství Našice, které od roku 1734 spravoval rod Pejačevićů. Nejvýraznější stavbou dnešního centra je farní kostel svatého Mikuláše, postavený v roce 1806 v klasicistním stylu. Oblast Podgorače uchovává i mnohem starší stopy: na lokalitě Ražište byly zjištěny vrstvy kultury s lineární keramikou, sopotské a vinčanské kultury, zatímco Breški dokládá sídliště ze starší doby bronzové. Návštěva Podgorače tak spojuje pravěkou archeologii, středověké tržiště a sakrální dědictví slavonské vesnice; po státní silnici D515 lze snadno pokračovat směrem k Našicím nebo Đakovu.

Identitu Podgorače utvářila poloha na okraji oblasti Našic a několik výrazně odlišných historických období. Středověké tržiště Pogarach mělo pevnost a panství, které v 15. století spravoval rod Gorjanski. Po osmanském období patřilo místo od počátku 18. století k panství Našice, které v roce 1734 převzal rod Pejačevićů. Pavao Pejačević v 19. a na začátku 20. století podporoval výstavbu školy, obecního úřadu, farního dvora a Chorvatské čítárny z roku 1907. Dnešní centrum s kostelem svatého Mikuláše tak pokračuje v roli místního správního a společenského centra, kterou Podgorač plní již od středověku.