Buje

Buje neboli Buie leží na kopci v severozápadní Istrii mezi údolími řek Mirny a Dragonji. Město mělo historicky významnou správní a obchodní úlohu a jeho staré centrum se rozvinulo uvnitř středověkých hradeb s výhledem na vinice a olivové háje. Farní kostel svatého Servula dominuje nejvyšší části města a okolní ulice uchovávají vrstvy benátské architektury. Širší oblast Bujštiny je dnes jednou z nejznámějších vinařských oblastí Istrie, s mnoha sklepy a agroturistickými podniky mezi zvlněnými kopci. Nedaleko se nacházejí Momjan, známý muškátovým vínem a hradem, Grožnjan s uměleckými dílnami a Završje. Parenzana, někdejší úzkorozchodná železnice, byla přeměněna v jednu z nejvýraznějších cyklistických a pěších tras v severozápadní Istrii. Buje proto není tolik klasickým letoviskem jako základnou pro víno, historické vesnice, cyklistiku a poznávání krajiny podél slovinské hranice. V okolí Buje vynikají zejména Momjan, Krasica a Kaštel, osady ukazující, jak městské centrum navazuje na vinice, olivové háje a kopcovitou pohraniční krajinu severozápadní Istrie.

Buje leží na kopci mezi údolími Mirny a Dragonji, zatímco městské území se táhne až k pobřeží u Kanegra. Díky takovému územnímu rozsahu mohou být současně výchozím bodem k vinicím Bujštiny, k cyklistice po Parenzaně i ke koupání v Piranském zálivu. Bývalá úzkorozchodná železnice spojovala Terst a Poreč v letech 1902–1935 a Buje byly výchozí stanicí vlaků v obou směrech. Dnešní stezka se proto z města větví ke slovinské hranici a také ke Grožnjanu, Motovunu a Vižinadě. Chorvatská část Parenzany měří 78 kilometrů. Dvojjazyčné názvy Buje–Buie a názvy okolních sídel jsou patrné ve veřejném prostoru a odrážejí chorvatsko-italskou identitu města.