Blato

Blato leží ve vnitrozemí západní části Korčuly, mezi Velou Lukou a pobřežními zátokami Prigradica, Prižba a Gršćica. Hlavní osu obce výrazně charakterizuje téměř kilometr dlouhá lipová alej vysazená v roce 1911, vzácný urbanistický motiv na dalmatských ostrovech. V historickém centru vyniká farní kostel Všech svatých, hrad Arneri s místním muzeem a řada kamenných domů. Blato udržuje kumpaniju, tradiční šermířský tanec prováděný ve slavnostních krojích, a místní sladkost lumblija je silně spojena s blatovskou tradicí a svátkem Všech svatých. V okolních polích se pěstuje vinná réva, olivy, fíky a další středomořské plodiny. Moře neleží přímo v centru obce: do Prigradice na severu jsou asi čtyři kilometry a do Prižby a Gršćice na jihu asi pět. Blato proto nabízí jiný korčulský zážitek než pobřežní města, s důrazem na ostrovní vnitrozemí a místní zvyky. Poloha mezi centrálním korčulským polem a západním pobřežím vysvětluje, proč Vela Luka, Prigradica a jižní zátoky po staletí představovaly přirozené výstupy Blata k moři.

Blato není pobřežním centrem, ale starou ostrovní osadou v úrodné kotlině západní Korčuly, zatímco jeho obecní území klesá na severu k Prigradici a na jihu k Prižbě, Gršćici, Karbunu a Triportu. Toto uspořádání vysvětluje dvojí charakter místa: kamenné domy, zemědělství a společenský život se soustřeďují kolem Zlinje, zatímco koupaliště a turistické ubytování jsou rozptýleny v pobřežních zátokách. Osobitost Blata utváří především rytířské sdružení Kumpanija, místní mluva a lumblija, trvalý koláč spojený se Svátkem všech svatých. Olivové háje, vinice a místní dílny nejsou kulisou, ale živým spojením mezi vnitrozemím Blata a jeho přibližně 40 kilometrů dlouhým pobřežím.