Sikirevci

Sikirevci jsou slavonská obec přibližně 40 kilometrů východně od Slavonského Brodu, nedaleko Sávy a hranice s Bosnou a Hercegovinou. Místo je poprvé doloženo roku 1540 jako říční přechod s přívozem a za osmanské vlády se roku 1579 uvádí jako městečko s 31 domy. Po osmanském období se Sikirevci staly vojenskou pohraniční vesnicí a sídlem páté roty Brodského pluku, což je dodnes patrné z pravidelného uspořádání domů do řad. V centru stojí farní kostel svatého Mikuláše, jehož základy byly požehnány 29. května 1848 a kostel byl dokončen a požehnán roku 1851. Nejvýraznějším živým symbolem obce je však sikirevský motiv, zvláštní varianta sluneční krajky vyráběná jehlou na dřevěném rámu a tradičně vkládaná do sukní, zástěr, ubrusů a dalších textilií. Toto umění má status chráněného nehmotného kulturního dědictví a dochovaná ponjava France Rakitiće z roku 1928 svědčí o rané místní výrobě. Sikirevci proto nabízejí vzácnou kombinaci pohraniční historie Posáví, sakrálního dědictví a stále živé krajkářské tradice, vhodnou pro krátkou kulturní zastávku na cestě mezi Slavonským Brodem, Županjou a slavonským Posávím.

Sikirevci mají podobu protáhlé posávské vesnice nedaleko Sávy, v krajině, kterou po staletí procházeli lidé směřující k říčnímu přechodu. První záznam z roku 1540 je přímo spojuje s přívozem, zatímco soupis z roku 1579 je uvádí jako městečko s 31 domy. Po osvobození od osmanské nadvlády obec patřila k Vojenské hranici a byla sídlem páté roty Brodského pluku. Řadová zástavba z poloviny 18. století zanechala charakteristickou řadu domů podél hlavní komunikace. Dnešní identitu Sikirevců spojuje kostel svatého Mikuláše z 19. století se sluneční krajkou – motivem a místním rukodělným výrobkem, který se vyrábí jehlou na dřevěném rámu a všívá se do slavonského lidového kroje.