Lipik

Lipik je slavonské lázeňské město, jehož vzhled a identita vznikly kolem termominerální vody, historického parku a chovu lipicánů. Pramenitá voda dosahuje 62 °C a písemné zmínky o jejím využívání sahají do 16. století. Na konci 19. století vznikly kolem lázní Kursalon, Wandelbahn, vily, aleje a reprezentativní park, takže centrum Lipiku připomíná spíše středoevropské lázně než typické malé slavonské město. Lázeňský park se rozkládá přibližně na 12 hektarech a od roku 1965 má status památky zahradní architektury. Druhý velký lipický příběh uchovává Státní hřebčín: hrabě Izidor Janković jej založil v roce 1843, státní status získal v roce 1938 a přeživší lipicáni odvlečení v roce 1991 se vrátili 13. října 2007. Dnes mohou návštěvníci poznat koně, domluvit si rekreační jízdu na koni nebo projížďku kočárem. Krátká procházka od lázní vede k prameni Antunovo vrelo a na kopec Jelkin brijeg, zatímco jezero Raminac, Pjeskara a lesní výletní místo Točak otevírají klidnější zelený okraj města.

Lipik nevznikl kolem jediné pevnosti nebo náměstí, ale kolem léčivé vody a lázeňského parku. Rodina Jankovićů spravovala lipické panství v letech 1760 až 1861 a podnítila úpravu alejí, pavilonů a prostor pro společenský život hostů. Na konci 19. století získal lázeňský komplex charakteristickou středoevropskou architekturu a železnice usnadnila příjezd návštěvníků i vývoz balené minerální vody. Park je rozdělen na historizující novobarokní severní část u lázní a pozdně romantickou jižní část. Lipicáni, termální voda a válečným poškozené a následně obnovované lázeňské dědictví společně tvoří identitu dnešního Lipiku.