Senj

Senj leží pod pohořím Velebit na pobřeží Velebitského průlivu a jeho městská identita je silně spojena s uskockými bojovníky, bórou a pevností Nehaj. Pevnost byla postavena roku 1558 na kopci nad městem v době střetů s Osmanskou říší a Benátskou republikou a dodnes zůstává nejvýraznější památkou Senje. V historickém centru se nachází katedrála Nanebevzetí Panny Marie, městské ulice kolem starého přístavu a stopy dlouhého období, kdy byl Senj významným dopravním a vojenským centrem severního Jadranu. Město je spojeno také s hlaholskou tradicí: na konci 15. století zde působila jedna z nejstarších chorvatských tiskáren. Nad pobřežím začíná horská oblast Velebitu a Krasno je důležitým výchozím místem k Národnímu parku Severní Velebit. Jižněji podél pobřežní silnice leží Sveti Juraj a zátoka Zavratnica u Jablance. Senj tak spojuje historii opevnění, horské zázemí a velmi exponované kvarnersko-velebitské pobřeží. Senjská bóra není jen meteorologický jev, ale důležitá součást místní identity, protože otevřená poloha pod Velebitem vytváří jedny z nejsilnějších nárazů větru na chorvatském pobřeží. Město proto nabízí výrazně odlišnou mořskou atmosféru než chráněnější kvarnerská letoviska.

Senj leží v úzkém prostoru mezi mořem a svahy Velebitu, takže městské ulice rychle stoupají od přístavu k pevnosti Nehaj. Charakter města utvářejí uskoci, bóra, námořnictví a hlaholská tiskařská tradice, nikoli klasická atmosféra ostrovního letoviska. Nehaj, postavený v roce 1558 pod dohledem Ivana Lenkoviće a Herbarta VIII. Auersperga, zůstává nejvýraznějším bodem nad střechami. V historickém centru na tyto vrstvy navazují katedrála Nanebevzetí Panny Marie a palác Vukasović, v němž dnes sídlí městské muzeum. Senj je zároveň výchozím místem do severního Velebitu, zatímco jeho městské pláže leží bezprostředně u frekventované Jadranské magistrály a Velebitského průlivu.