Stara Gradiška

Stara Gradiška je malá posávská obec na levém břehu Sávy, přímo naproti bosenskohercegovské Gradišce. Od Okučan je vzdálena 14 kilometrů a od Nové Gradišky 30 kilometrů, takže její polohu určují hranice, řeka a historická trasa západní Slavonií. Místo se rozvinulo u přechodu přes Sávu: středověké prameny je zmiňují v roce 1295, zatímco pevnost byla roku 1528 zaznamenána pod názvem vadum Gradysche. Po osvobození z osmanské nadvlády v roce 1691 se Stara Gradiška stala součástí Vojenské hranice a získala novou pevnost; v roce 1776 byl postaven barokní kostel svatého Michala. Nejtěžší vrstva místní historie souvisí s někdejší věznicí v pevnosti, která se během druhé světové války stala druhým největším táborem jasenovackého systému. Ve Staré Gradišce byli vězněni muži, ženy i děti a věž zůstala zvlášť silným symbolem utrpení žen a dětí. Návštěva proto není klasickou prohlídkou památek, ale setkáním s pohraniční krajinou a místem paměti. Dochované části komplexu je třeba vnímat důstojně a nevstupovat do uzavřených či nebezpečných budov.

Identita Stara Gradišky vychází z polohy na Sávě, staleté úlohy hraničního přechodu a pozůstatků pevnostního areálu. Na stejném místě se střídají stopy antického Servitia, středověkého majetku johanitů, osmanského Berbiru a pevnosti Vojenské hranice postavené po roce 1691. Od rakousko-uherského období sloužila pevnost jako vězení a za druhé světové války se stala součástí systému táborů Jasenovac. Památník Jasenovac uvádí, že Stara Gradiška byla druhým největším táborem tohoto systému a místem věznění žen a dětí, proto má věž zvláštní pamětní význam. Obec měla v roce 2021 207 obyvatel, takže dnešní klid u Sávy je v ostrém kontrastu s těžkou historií uchovanou v hradbách.