Starigrad

Starigrad pod Velebitem je zároveň přímořské letovisko a hlavní pobřežní výchozí místo do národního parku Paklenica. Právě tento přechod od Velebitského průlivu do hlubokých kaňonů určuje charakter obce: během jediného dne lze projít podél moře a vstoupit mezi skály Velké Paklenice. Oblast uchovává také stopy antického Argyrunta včetně římské nekropole z 1.–3. století, zatímco románský kostel sv. Petra pochází z 11.–12. století. Věž Večka stojí bezprostředně u pobřeží a patří k nejvýraznějším historickým pozůstatkům. Oblast získala status národního parku v roce 1949; Anića kuk je známý mezi horolezci a jeskyně Manita peć mezi návštěvníky, kteří chtějí poznat podzemní část Velebitu. Starigrad je proto obzvlášť vhodný pro aktivní dovolenou, není však jen servisním místem u vstupu do parku. Antické, středověké a horské vrstvy leží velmi blízko sebe, takže program lze sestavit bez dlouhých jízd mezi pobřežím a horami. Blízkost parku také znamená, že počasí na Velebitu je třeba brát vážněji než během běžného dne na pláži.

Oficiální název sídla v registrech zní Starigrad, ačkoli se v turistických a obecních materiálech často používá podoba Starigrad–Paklenica. Sídlo se rozkládá podél Jadranské magistrály pod strmými jižními svahy Velebitu a jeho pobřežní centrum tvoří Trg Stjepana Radića a Bikarija. Identita Starigradu spojuje staré rybářské dědictví s turistickým ruchem směřujícím k Velké Paklenici, takže na nábřeží se setkávají výletní lodě, koupající se lidé a návštěvníci s turistickým vybavením. Turistické sdružení společně představuje Starigrad, Seline a Tribanj jako Riviéru Paklenica, zatímco samotný Starigrad je správním a informačním centrem tohoto pobřežního pásu.