Okić-grad

Okić-grad je středověká pevnost na 499 metrů vysokém vrcholu v Samoborském pohoří. Poprvé je zmíněna roku 1193 v listině pečujského biskupa Kalana a důležitou roli sehrála při útěku krále Bély IV. před Mongoly. V průběhu staletí ji spravovali okřićští knížata, Babonićové, Frankopanové, Matyáš Korvín a rod Erdődy; za Erdődyů už byla roku 1616 zříceninou. Z hradeb se otevírají výhledy na Posavinu, Pokuplje, Záhřeb, Medvednici a Plešivici. Okić má zvláštní místo i v dějinách chorvatského horolezectví: Dragojla Jarnević vystoupila roku 1843 náročnějším jižním výstupem. Pevnost je cílem výletníků, kteří chtějí spojit strmější turistický výstup, historické pozůstatky a panorama.